Exekuce nemovitosti

Obsah

Jelikož už mnoho let působím v realitním oboru, zvolila jsem si pro tuto práci téma exekuce na nemovitostech.

Tato problematika je velice zajímavá a specielně od roku 2001, kdy došlo de facto k zásadní události spočívající v novém druhu řízení, který vstoupil do českého právního řádu. Jedná se o exekuci, která je prováděna přímo soudním nebo i soukromým exekutorem.

Ve stejném roce proběhla výběrová řízení organizovaná Ministerstvem spravedlnosti a to za účelem výběru budoucích soudních exekutorů.

Hlavním důvodem této novelizace a modernizace, která je běžná prakticky téměř po celé Evropě, bylo zefektivnění vymahatelnosti práva a její podstatné zrychlení.  

Tato změna s sebou samozřejmě přinesla i mnoha nejasností a na druhou stranu obrovský pokrok co se vymáhání práva týče, protože dává věřitelům do rukou účinný nástroj při vymáhání pohledávek. 

Dnes je prakticky soudní exekutor součástí soudní moci a jeho úkony platí jako úkony soudu.

Právě jsem zalistovala ve starém Bulletinu advokacie, kde exekutorská komora ještě upozorňovala na novinky v exekučním řízení. Dovoluji si citovat úvodní větu celého článku:

"Dovolujeme si vás tímto upozornit na novelu exekučního řádu přijatou zákonem č. 286/2009 Sb., která s účinností od 1. listopadu 2009 přináší nemalé změny v úpravě exekučního řízení, včetně přenesení některých rozhodovacích pravomocí ze soudu na exekutora."

Cílem mé práce bude nejprve seznámit čtenáře se základními pojmy exekučního řízení a následně seznámení s procesním postupem při prodeji nemovitostí soudním exekutorem. Bude mou snahou vystihnout hlavní problematiky současné právní úpravy, ale také pokusit se o úvahy de lege ferenda.

Dále cílem práce je použití jednotlivých judikátů za účelem přiblížení praktické problematiky.

Práce je rozložena do osmi kapitol, kde mou snahou je velmi stručné seznámení s problematikou exekucí na nemovitostech tak, aby čtenář prakticky byl v obraze z hlediska současné legislativy a způsobem možného řešení při exekuci. Práce má za úkol vysvětlit funkci exekutorské komory, soudních i soukromých exekutorů, funkci exekutorského úřadu, katastrálního úřadu, ocenění nemovitostí soudním znalcem, procesní obranu manžela povinného po zániku společného jmění manželů až po průběh dražebního jednání, vysvětlení pojmu soudcovského zástavního práva na nemovitostech až po úvahu de lege ferenda.

Historicky se s exekucí setkáváme už od popravy 27 českých pánů na pražském Staroměstském náměstí. Tehdy se jednalo taktéž o exekuci.

V dnešní době se jedná o výkon rozhodnutí nebo jinými slovy vykonatelný exekuční titul. Současná právní úprava, která mění a doplňuje právní úpravu z roku 1963 je ovlivněna mnohdy nelogickou snahou nahrazování latinských termínů českými výrazy. Proto se v textu i posledních novel občanského soudního řádu stále používá výrazu výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se tento výraz v právní praxi  nevžil a je pravděpodobné, že příští zákonodárce se vrátí k tradičnímu výrazu exekuce, proto v dalším výkladu používáme termín exekuce a exekuční řízení. [1]

Exekutorská komora se sídlem v Brně zřízená zákonem č. 120/2001 Sb. je stavovskou organizací profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Členství v ní je pro všechny exekutory povinné ze zákona. Exekutor se stává jejím členem okamžikem jmenování exekutorem.
Exekutorská komora je právnickou osobou. Jménem Exekutorské komory jedná prezident, jako její statutární orgán. [2]

Exekutorem může být pouze občan České republiky a je způsobilý k právním úkonům, získá vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě se sídlem na území České republiky, je bezúhonný, vykoná nejméně tříletou praxi a složí exekutorskou zkoušku, složí slib do rukou ministra, musí uzavřít pojistnou smlouvu o odpovědnosti za škodu.

Soudní exekutor musí používat průkaz, kterým se prokazuje na požádání stran, dále pak razítko a pečetidlo.

Soukromý soudní exekutor je fyzická osoba, která nedostává za svou činnost odměnu od státu, ale podniká, zaměstnává své pracovníky a ručí za svou činnost celým svým majetkem.

Soukromý exekutor zajišťuje exekutorský zápis, přijímání peněz či jiných movitých věcí do úschovy, dobrovolné dražby.

I když je často činnost soukromých exekutorů kritizována, je jednoznačně rychlejší a pružnější než exekuce prováděné soudem.

Zákon soukromým exekutorům přiznal 30% odměny nad cenu pohledávek.

Na toto téma mne hned napadá otázka, zda lze vést současně soudní i exekutorskou exekuci?

Procesní předpisy totiž střet soudní a exekutorské exekuce výslovně neřeší. Zabývají se pouze tím, jak má soud (exekutor) postupovat, pokud proti povinnému probíhá vícero vykonávacích řízení na základě exekučních titulů. [3]

Předmět soudní exekuce je vymezen nejen vykonávaným exekučním titulem a rozsahem, v němž se má dle návrhu oprávněného vykonat, ale i způsobem, jakým má k nucené realizaci exekučního titulu dojít. Exekutorská exekuce je však vymezena pouze vykonávaným exekučním titulem a navrhovaným způsobem jeho výkonu. Nikoli však způsobem, kterým má k výkonu dojít. Podstatnou náležitostí návrhu na provedení exekutorské exekuce totiž není označení způsobu výkonu. Je zcela věcí exekutora, jakým způsobem výkon provede. Tuto volbu exekutor realizuje prostřednictvím exekučního příkazu. [4]

Nad každým exekutorským úřadem vede dohled exekutorská komora. Činnost exekutorského úřadu je řízena jmenovaným soudním exekutorem.

• Dohledání majetku dlužníka
• Postižení majetku dlužníka
• Vymožení práva
• Sepsání zápisu
• Vedení dražeb
• Úschova
• Právní pomoc

Obecná zásada je jasná, definice nemovitosti je, že nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

Pozemek je část zemského povrchu, který je oddělen od sousedních pozemků hranicí katastrálního území. Zatímco parcela je již geometricky určený pozemek s vlastním číslem parcelním a je zobrazen v katastrální mapě.

Katastr nemovitostí je veřejný registr o nemovitostech v rámci celé České republiky. Obsahuje relevantní informace o jednotlivých nemovitostech, které zpřístupňuje široké veřejnosti.

Ve chvíli, kdy se soudní exekutor rozhodne o provedení exekuce prodejem nemovitosti, vydá pak exekuční příkaz, který obdrží i příslušný katastrální úřad. Nemovitost je ale postižena záznamem o exekuci na listu vlastnictví už ve chvíli, kdy exekutor obdrží od příslušného okresního soudu usnesení, které jej pověřuje provedením exekuce a které exekutor zašle katastrálnímu úřadu.

Jakmile katastrální úřad obdrží usnesení, obratem omezí dispoziční právo vlastníka s věcí nakládat. Účelem je, aby vlastník nemohl nemovitost prodat, darovat či jinak zatížit, například zástavou.

Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí patří jednoznačně k nejvíce obávaným exekučním prostředkům. V praxi se i přesto dodnes stává, že exekutor postihne nemovitý majetek povinného za nepřiměřenou výši závazku . Povinný se může bránit ustanovením § 269 odst. 1 OSŘ, kdy exekutor věděl, že exekuce je vedena i pro nepřiměřenou výši pohledávky a ex officio přesto exekuci nezastavil. 

V roce 2006 se právní úprava změnila ve prospěch povinného, který mohl exekučnímu soudu podat návrh na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1. Věta třetí Exekučního řádu s odkazem na § 268 odst. 1, písm. h) OSŘ.

Tato novelizace v roce 2006 skutečně osvobodila povinného od nuceného prodeje, ale na druhou stranu ne v případě, kdy exekutor nemůže dosáhnout uspokojení pohledávky oprávněného ve velmi krátkém časovém období a není jiné možnosti, než přistoupit k prodeji povinného nemovitosti, i když by se jednalo i velmi nízkou částku. V těchto případech se nedá uplatnit institut zastavení exekuce pro nepřiměřenost pohledávky.

Osobně se setkávám s případy, kdy při kontrole listu vlastnictví najdu záznam o exekuci a následně je zjištěno, že se pohledávka ve prospěch finančního úřadu byla 50,- Kč.

Dle mého názoru je exekuční titul na prodej nemovitosti častokrát zbytečně využíván k vymožení drobných pohledávek, jelikož se jedná o nejméně pracný způsob jejich vymožení.  Už jen to, že stačí zaslat na katastr nemovitostí exekuční titul, na základě kterého je úřad povinen udělat zápis a je tím de facto obtěžován.

Domnívám se, že by nebylo na škodu novelizovat úpravu, kde by byla definována výše pohledávky, od které bude existovat oprávnění zatěžovat úřad i povinného exekučním titulem na nemovitý majetek.

Soudní praxe ale naopak dospěla k tomu, že aby byl výkon rozhodnutí pro prodej nemovitostí vhodný, měla by se výše pohledávky rovnat minimálně jedné polovině výše předpokládané hodnoty nemovitosti  povinného.

Soudní exekutoři nejčastěji uplatňují nepsané pravidlo, vymáhat výkonem rozhodnutí pro prodej nemovitosti pohledávky zhruba od 20.000,- Kč.

S vymezením předmětu exekučního řízení souvisí i problematika takzvaného sekundárního předmětu exekuce. Vykonává-li soud nebo exekutor exekuční titul znějící výhradně na nepeněžité plnění, například vyklízí-li nemovitost, je primárním předmětem výkonu pouze tato povinnost. Jestliže však oprávněnému vzniknou během exekučního řízení náklady, je třeba zajistit nejen nucené splnění nepeněžité povinnosti, ale i zabezpečit, aby náklady oprávněného byly během exekuce rovněž splněny. To znamená, že soud (exekutor) musí vést dvojí exekuci - jednak na primárná předmět exekuce (vyklizení bytu), jednak na sekundární předmět exekuce (vymožení nákladů oprávněného souvisejících s exekucí). [5]

Jaký je rozdíl mezi usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí a exekučním příkazem k prodeji nemovitosti? V podstatě exekuci samotnou nelze vykonat před nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce.

Bez pověřovacího usnesení nemá exekuční příkaz shodné postavení jako usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí, které samo o sobe absorbuje totéž, co exekuční příkaz ve spojení

s usnesením o nařízení exekuce. [6]

Jinými slovy pro vydání exekučního příkazu je nutné pravomocné usnesení soudu o nařízení exekuce. Povinný v té chvíli není oprávněn převést majetek na třetí osobu a jedná se o takzvané inhibitorium.

Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, což považuji za značnou časovou úsporu.

Ustanovení § 143 Obč. Z. říká, že závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně někomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Do SJM patří i majetek, který nabyli manželé výhradě z peněžních prostředků

jednoho z manželů, avšak oba manželé při uzavírání kupní smlouvy projevili vůli tento

Taktéž patří do SJM i přírůstky z majetku, který má jeden z manželů ve svém výhradním vlastnictví, pokud tento přírůstek nastal v době trvání manželství. [8]

Pokud nastane situace, že exekutor rozhodne o exekuci na majetek rozvedených manželů, musí se nejprve zjistit, zda vůbec lze takovouto exekuci provést. Především jde o to, zda závazky vznikly za trvání SJM, které se dělí rovným dílem. Pokud se manželé při rozvodu dohodnou na vzájemném vypořádání, tato dohoda je platná pouze v případě, že nejsou porušena práva věřitelů. Pokud ovšem majetek rozdělí soud, pak nelze vést exekuci na majetek, který byl soudním výrokem rozdělen mezi rozvádějící se manžely.

• pokud manželé písemně vypořádali svůj majetek formou dohody, nesmí tato dohoda poškozovat práva věřitelů
• nelze vést exekuci na majetek, který již byl vypořádán rozhodnutím soudu
• pokud nedojde k vypořádání SJM ano dohodou mezi manželi ani soudem do tří let od zániku manželství, pak automaticky majetek spadá do spoluvlastnictví a zde se všechen majetek i závazky dělí na polovinu

Z toho vyplývá, že na manžela povinného lze vést exekuci, ale závazek se dělí na jednu polovinu, takže nelze vést exekuci na celou pohledávku. Pokud by věřitel nemohl vést exekuci proti bývalému manželovi, pak by byl zkrácen na svém majetku.

Pokud dojde k úmrtní jednoho z manželů, neboť v případě úmrtí jednoho z manželů se může věřitel domáhat splnění závazku, který tvoří společné jmění manželů, v celém rozsahu na pozůstalém manželovi bez ohledu na to, že podle výsledku dědického řízení odpovídají za dluhy dědictví i další osoby. [9]

Obrana manžela povinného pak může spočívat s takzvané excindační žalobě dle § 267 OSŘ.

Dále je pak manžel povinného prokazuje, že majetek nabyl před uzavřením manželství a nepatřil do společného jmění manželů.

Naopak, pokud závazek vznikl prokazatelně před uzavřením manželství, zde také není naplněna skutková podstata. 

Po nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, může exekutor vyhotovit usnesení o ustanovení znalce. Pakliže by exekutor pověřil znalce k ocenění nemovitosti v rozporu s výše uvedeným, pak by usnesení pověřující soudního znalce nebylo platné.

Usnesení pověřuje znalce, aby ocenil nemovitost s jejím příslušenstvím, případnými závadami a práv s ní spojených.

Znalec pověřený exekutorem musí být zapsán v rejstříku znalců vedeném příslušným krajským soudem. Exekutor dohlíží na to, aby znalecký posudek byl zpracován ve lhůtě, který byla v usnesení.

Znalecký posudek nesmí být starší jednoho roku od nabytí právní moci exekučního příkazu.

V souvislosti s tendenčním vývojem realitního trhu bych doporučovala, aby byl posudek co nejnovější a to i v případě sebemenších pochybností. Exekutor může ustanovit i jiného znalce.

Cenu nemovitosti se určuje exekutor na základě znaleckého posudku. Znalecký posudek předložený soudním znalcem je pouhým podkladem k určení výsledné ceny nemovitosti. Pokud však soudní exekutor určil cenu nemovitosti a jejího příslušenství, respektive cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených jinak, než ustanovený soudní znalec, je nezbytné aby k tomu měl skutečně závažné objektivní důvody. [10]

Občanský zákoník přesně vymezuje rozdíl mezi součástí věci a příslušenstvím. V praxi pak ale není vždy jednoduché vymezit přesně příslušenství k věci hlavní jakožto k nemovitosti.

Pokud je povinný přítomen ohledání nemovitosti společně se soudním exekutorem, pak není pravděpodobné, že by se povinný proti usnesení o ceně nemovitosti odvolával.

Soudní exekutor musí zjistit všechny vady na nemovitosti a a zejména i ty, které prodejem v dražbě nezaniknou. Soudní exekutor je zodpovědný za správné určení ceny nemovitosti a pokud by se prokázalo jeho pochybení, minimálně lze podat návrh pro náhradu škody.

Dražba se řídí dražebním řádem a koná se v čase a místě určeném dražební vyhláškou. Soud může nařídit dražební jednání nejméně třicet dnů od vydání dražební vyhlášky.

Účastnit dražby se může pouze občas České republiky, který zaplatila před zahájením jednání jistotu. U fyzických osob může dojít k zastoupení na základě úředně ověřené plné moci a u osob právnických je to statutární orgán, prokurista nebo pověřený zaměstnanec na základě plné moci.

Před zahájením dražby je třeba prověřit, zda nebyla podána excindační žaloba na vyloučení prodávané nemovitosti z exekuce. V případě, že by excindační žaloba byla podána, pak se dražba odročí až do pravomocného rozhodnutí příslušného soudu.

Pokud má být uplatněno předkupní právo, musí tak být učiněno nejpozději před zahájením dražby. Předkupní právo musí být prokázáno.

Po zahájeni dražby musí být sděleno, kteří věřitelé chtějí uplatnit své pohledávky a v jaké výši.

Průběh dražebního jednání je také upraven ustanoveními občanského soudního řádu § 336i. Dražební jednání může vést pouze soudce, který vyzve dražitele, aby učinili podání. Dražba probíhá do té doby, dokud dražitelé činí podání a do té doby, dokud soudce neudělí příklep.

Pakliže v dražbě nebyla učiněna žádná nabídka, soudce dražební jednání skončí a další dražba se může konat nejprve po uplynutí tří měsíců od poslední bezvýsledné dražby.

Ve chvíli, kdy je učiněno nejvyšší podání, pak může soudní exekutor učinit příklep. Jestliže podá nejvyšší nabídku více dražitelů najednou, pak má přednost ten, který má předkupní právo.

V případě, že nedojde k dohodě mezi dražiteli, kteří učinili nejvyšší podání, pak dojde k losování.

Licitátor se před udělením příklepu zeptá, zda nikdo z přítomných nemá proti příklepu námitky. Pokud se námitky objevily, jsou řešeny okamžitě na místě a následně je o nich rozhodnuto.

Jestliže jsou námitky důvodné, pak licitátor pokračuje v dražbě až do vyvolání předposledního podání.

Na úplný závěr je vyhotoven protokol o průběhu celého jednání.

Příklepem dochází k přechodu vlastnického práva.

V enunciátu rozhodnutí tudíž musí být přesně specifikována nemovitost ve smyslu ustanovení§ 5 odst. 1 zákona c. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). [11]

• Číslo parcelní, případně číslo evidenční  
• Název katastrálního území

• Číslo popisné, případně evidenční 
• Pozemek stojící pod budovou a jejím číslem parcelním
• Způsob využití budovy
• Část obce, pokud se liší od katastrálního území

• Pozemek, na kterém jsou budovy rozestavěny
• Označení, že jedná o rozestavěnou budovu

• Budova, v níž jsou byty vymezeny
• Číslo bytu

• Budova, v níž jsou nebytové prostory vymezeny
• Číslo nebytového prostoru

• Číslo bytu, pokud ještě není, pak přesný popis umístění bytu či nebytu v rozestavěné budově
• Vyznačení, že se jedná o rozestavěný byt či nebytový prostor

• Vydražitel, jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště. U právnické osoby její firma, sídlo a identifikační číslo
• Výše nejvyššího podání a lhůta pro její zaplacení

Jedním ze způsobů exekuce podle občanského soudního řádu z roku 1950 bylo zřízení exekučního zástavního práva na nemovité věci. Novelou občanského soudního řádu z roku 1991 byl znovu zaveden institut soudcovského zástavního práva na nemovitostech (§ 338a, 338b). [12]

Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitosti je svým způsobem zvláštní způsob exekuce, který má zajišťovací funkci. Věřitel zde získává postavení zástavního věřitele a jistotu, že i v případě prodeje nemovitosti nebude jeho pohledávka ohrožena.

I zde lze zástavní právo zřídit pouze na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. Návrh na zřízení soudcovského zástavního práva musí být podán na příslušný katastr nemovitostí, kde obratem zahájení řízení se objeví na listu vlastnictví povinného. Tato plomba informuje všechny případné zájemce o koupi nemovitosti o podaném návrhu. Soudcovské zástavní právo nemá před ostatními zástavnímu právy smluvními přednost, jeho pořadí je určeno podle data zřízení daných zástavním smluvních práv.

Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě, že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení výkonu rozhodnutí. Zastavení výkonu rozhodnutí musí být oznámeno místně příslušnému katastrálnímu úřadu.[13]

Na závěr bych ráda shrnula, že díky vložení soudní moci do rukou soukromých exekutorů se značným způsobem zrychlila vymahatelnost práva. Na stranu druhou i přes veškeré zákonné pravomoci exekutorů je dnes zhruba šedesát procent nedobytných pohledávek.

Občané České republiky jsou obrovsky zadluženi v řádu biliónu korun. Celkově vymahatelnost exekucí stále klesá.

Je vysledováno inkasními agenturami, že zhruba sedmdesát procent dlužníků absolutně nereaguje na první výzvu k zaplacení, upomínku.

Dle advokátní komory se vymáhání ještě zhorší, protože odměny advokátům za vymáhání dluhů se snížily.

Takzvaní lichváři rádi půjčují peníze předluženým lidem a neověřují si jejich schopnost splácet.

Dá se říci, že se u nás zrodil takzvaný obchod s pohledávkami, který s sebou nese obdobná rizika jako klasické podnikání.

A co se týče exekucí na nemovitostech? Zde jsou reálná čísla dle exekutorské komory za rok 2011.

Exekuční soudy loni nařídily 936.219 exekucí. To je o 230.000 více než v roce 2010.

V důsledku toho mírně stoupl i počet exekucí ukončených vymožením - ze 146.096 v roce 2010 na 191.021 v roce 2011. Ve srovnání s celkovým nápadem exekucí však jde o tentýž poměr. Naopak ke znatelnějšímu nárůstu došlo v případě exekucí ukončených zastavením.

Vzrostl také počet exekucí na nepeněžitá plnění - ze 4.113 v roce 2010 na 6.455 v roce 2011. Loňský údaj je však srovnatelný s daty za rok 2009, kdy Exekutorská komora evidovala 6.379 exekucí na nepeněžitá plnění.

V rámci zveřejněných statistik je registrován nárůst v oblasti nařízených dražeb: zatímco v roce 2010 jich bylo nařízeno 10.595, loni to bylo o 5.500 více, z toho v 11.686 případech šlo o dražby nemovitostí.

Zde bych ráda citovala prezidentku Exekutorské komory JUDr. Janu Tvrdkovou: "Výše uvedené hodnoty jsou mimo jiné důsledkem ekonomické krize, finanční vyčerpaností dlužníků, proti nimž je mnohdy nařízeno více exekucí, ale také větším zájmem věřitelů o služby soudních exekutorů. Podíl na zvýšení počtu nařízených exekucí má i skutečnost, že ubývá soudních výkonů rozhodnutí. Věřitelé se s návrhem na vymožení svých pohledávek stále častěji obracejí na soudní exekutory, neboť jejich činnost je efektivnější než činnost soudů." [14]

Domnívám se, že si legislativně vedeme správně, zejména zřízením soukromých exekutorů, které už nám funguje již několik let. Dnešní doba přináší zejména velké pokroky ve vývoji různých softwarů, které umožňují elektronické dražby a celkový přehled o nich. 

Z hlediska časté nevymahatelnosti dluhů bych doporučila věřitelům využít bezplatnou konzultaci, kterou nabízí Exekutorská komora, prověření dlužníka.

Stále je třeba si myslím "přitvrdit", ale zřízení vězení pro dlužníky by bylo protiústavní.

(1)   Andrle Pavel, Exekuce prodejem nemovitosti z hlediska jejích subjektů, Diplomová práce, Katedra Občanského práva, 2007/2008 

(2)   Kasíková M, Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář, Praha, Nakladatelství C.H. Beck, 2007

(3)   Schelleová Ilona a kolektiv, Exekuce, Kap. 1., Key Publishing s.r.o., 1. Vydání, 2008

(4)   Svoboda Karel, Bulletin advokacie, 2011, č. 6

(5)   Tripes A., exekuce v soudní praxi, 2. Vydání, C.H.Beck Praha, 2001

(1)   Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2000 sp.zn. 22 Cdo 16858/98

(2)   Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.1.1997 sp.zn. 24 Co 15/97

(3)   Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2066 sp. Zn. Odo 1384/2004

(4)   Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.7.2001 sp.zn. I. ÚS 450/99

(5)   Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2009, sp. Zn. Cdo 2210/2007

(1)   https://www.ekcr.cz/

Autor: Bc. Kristýna Ishihara